Jsem ve vedení ScioŠkoly šestým rokem. Nejprve jako zástupce ředitelky ve frýdecké ScioŠkole, nyní v Expediční střední. Žiji v Opavě a jsem otcem-průvodcem našich čtyř dětí. Má cesta do školství vedla přes studium farmacie a desetileté působení v průmyslu ve výrobě léčiv. V loňském roce jsem dokončil studium matematiky na pedagogické fakultě. Angažuji se v několika neziskových projektech, např. v hnutí za prospěšnější podnikání (slusnafirma.cz) či v regionálním spolku, který si klade za cíl péči o krajinu, vzdělávání a vztahy (kapradi.org). Hory, les a toulky přírodou jsou pro mne nejen zdrojem radosti, ale často i zkouškou odolnosti, meditací a skutečným učením se - zkrátka - cestou k sobě samému…

Vystudovala jsem učitelství matematiky a biologie na Přírodovědecké fakultě UK a mám za sebou osm let praxe na střední škole. Už v době studia jsem učila přípravné kurzy z matematiky na VŠ, v mezičase pracovala několik let jako účetní a daňový poradce a také s dětmi v Českém svazu ochránců přírody. Miluji přírodu, vandry, spaní pod širákem a do práce se snažím jezdit na kole. Výlety na koloběžce jsou pro mě dobrou meditační příležitostí a kolečkové brusle skvělou možností užít si plynulost pohybu, který má mnoho společného s tancem. Ten byl dlouhou dobu výraznou součástí mého života. Ve Scioškole mám na starosti exaktní předměty, především matematiku, biologii a chemii. Těší mě zprostředkovávat tyto vědy mladým lidem na spoustě pokusů a praktických příkladů a ukazovat, že žádný problém není tak velký, jak vypadá, a podporovat je na cestě k samostatnému poznání.

Zvídavost je mým neutuchajícím celoživotním pohonem, od dětství jsem miloval mapy, atlasy, výlety do Českého ráje, rozhovory s babičkou, dokumenty BBC, příběhy ze starého Řecka i z hlubin vesmíru ve sci-fi knihách, art-rockovou hudbu… Rád dávám dohromady zajímavé lidi, podněcuji filosofické diskuse a rozehrávám všemožné hudební nástroje. Vystudoval jsem biologii se zaměřením na evoluci obratlovců, tato cesta mě dovedla k dvouletému postgraduálnímu pobytu v Coloradu. Kromě toho jsem se zabýval cizími jazyky a v posledních šesti letech jsem tyto dovednosti a zkušenosti kombinoval jako učitel biologie a dalších předmětů v angličtině na Gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově a zároveň jako překladatel a jazykový editor vědeckých článků.

Žiju s jedinečnou ženou a třemi dětmi jako na horské dráze v jedné podhorské vesnici na Moravě v domě plném muziky a starého nábytku. Mám rád cestování na vlastní pěst, treky, stopování a další způsoby putování, které mě přiblíží k životu místních lidí.

V Expediční střední mám na starosti cizí jazyky (angličtinu, španělštinu, ruštinu), v jejichž rodných zemích jsem cestoval i žil a rád se tam vracím, a dále vědní obory biologie, geologie, geografie s přesahy do psychologie a dějepisu. Užívám si celostní pohled na vzdělání, nerad škatulkuji znalosti, nesnáším známkování, naopak obdivuji a snažím se podporovat touhu po poznání a zodpovědnost vůči životu i prostředí. Rád pracuji s mladými lidmi, kteří nejsou ještě příliš “zatíženi životem” a jsou ještě ochotni otevřít a zásadně obohatit svou mysl.

Studium filosofie na dvou nejstarších univerzitách u nás mi velmi proměnilo pohled na vzdělání, jež jsem přestal chápat jako něco pragmatického, společensky a ekonomicky potřebného pro úspěšný a šťastný život. Věřím, že vzdělávání je nutnou životní potřebou každého člověka, jenž se zamýšlí nad životem a svým místem ve světě. Jsem přesvědčen, že nejhlubším smyslem vzdělávání je samotná realizace lidství, kde vrůstáme do prostoru svobody. Škola je pro mě místem, kde by neměl být prostor pro žádný fanatismus a nárokování si osobní pravdy, ale otevřený dialog, který by měl být vždy přínosem pro všechny strany. Nejdůležitějším prvkem v nabývání vzdělávání je pro mě však pokora; tzn. uvědomění si svého místa v koloběhu života a hranic našeho poznání a jednání.

Jako průvodce se budu snažit odkrývat studentům nejen vše bytostně důležité a potřebné pro jejich samostatný rozvoj, nýbrž také je chci konfrontovat s mými otázkami a pohledem na svět. Ne v odpovědích, ale v otázkách chci „vychovávat“ další generace. 

Vystudoval jsem sice inženýrskou informatiku, ale už během studia jsem se zajímal o respektující způsoby práce s druhými. Prvním byla zážitková pedagogika, pak následovaly i sebezkušenostní programy pro mládež. Postupně jsem přešel k rozvoji dospělých a lektorské práci. Oslovily mě výcviky a kurzy systemického koučování, terapie a supervizí, zejména přístup zaměřený na řešení.

Zpět ke světu dětí mě přivedly vlastní dvě, obě studující na 1. stupni ZŠ. Rosteme společně a ukazujeme si, kde kdo máme další příležitosti k rozvoji :-) Dost mě ovlivnily kurzy respektující výchovy od manželů Kopřivových a od Naomi Aldort. Velmi inspirující byly i semináře intuitivní pedagogiky v Německu a Švédsku.

Nedávno se má životní cesta spojila se ScioŠkolami. Nejprve necelé 2 roky v základní zlínské ScioŠkole, kde jsem měl možnost pracovat se skvělými kolegy a dětmi prvního a nejvíce pak druhého stupně. Nicméně chuť pracovat ještě se staršími studenty byla silnější a tak jsem moc rád rozšířil řady v ojedinělé online expediční střední ScioŠkole.

Do Expediční střední ScioŠkoly přicházím z pozice divadelní dramaturgyně a produkční a v dynamickém a proměnlivém prostředí se cítím jako rybka ve vodě. Studium anglistiky a historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého mi otevřelo rozmanité příležitosti a obzory - bakalářskou práci jsem věnovala první středoevropské  elektrifikované železnici, diplomovou specifikům překladu slovního humoru. Široký záběr zájmů a touha po poznání mě provází neustále, stejně jako výpravy za hranice. Na klasickém gymnáziu jsem iniciovala  mezinárodní studentské výměny s Itálií, Holandskem a Švédskem, koordinovala studentské divadelní představení ve spolupráci s nigerijskými umělci, získala Fulbrightovo stipendium a rok pracovala na americké škole. Vášeň pro divokou přírodu amerického Severozápadu i rozmanitost zákoutí české kotliny sdílím s  dcerou a partnerem, nejraději při putování na dálkových pěších i cyklistických trasách. Intenzivně se obklopuji hudbou, ať jako členka violové sekce Táborského symfonického orchestru Bolech nebo zpěvačka a skladatelka autorských písní ve vokální česko-americké ženské kapele.

Po vystudování vysoké školy oboru učitelství matematiky a tělesné výchovy jsem šest let učil na střední škole. Byl jsem nadšený ze studentů a věděl ze všech nejlíp, jak se to má dělat. Po různých pracovních etapách, jako lektor, mentor, konstelář či loutkoherec ve školkách, a životních zápletkách, jako byla první dcera, druhá dcera, třetí dcera a čtvrtá dcera, toho vím ještě o něco víc. Tak jsem se zase vrátil k učení na střední škole… a vím (pravda, možná už ne ze všech nejlíp), co bych se chtěl ještě naučit, abych to konečně mohl dělat aspoň trochu solidně.

Už od dětství jsem toužila po objevování a poznávání nových věcí, míst i lidí. Nicméně zpětně jsem si uvědomila, že forma využívaná k předávání informací ve škole mi nevyhovovala, často mi scházely souvislosti i možnost opravdového porozumění. Proto jsem se rozhodla být součástí pro mě smysluplného systému, který studentům nejen předává fakta, ale dává jim svobodu o věcech přemýšlet, utvářet si vlastní názory a objevovat i posilovat svojí identitu. Dva roky jsem byla průvodkyní ve Scio Škole P13, odkud jsem se přesunula na Expediční střední.

Ráda trávím čas v přírodě a v horách, jsem lektorkou jógy, která je mi důležitým průvodcem po tělesné i duševní stránce. Naplňuje mě pohyb, jehož forma se mění podle toho, jak se mění roční období, fascinuje mě lidské tělo i duše a baví mě cizí jazyky. Mám procestovaný kus světa a nejen v rámci studia jsem žila v jeho různých koutech. Nicméně jsem pocítila touhu zakořenit a jsem ráda, že své kořeny můžu zapouštět i ve Scio škole. 

Motivací je pro mě budování podpůrného a kreativního prostředí, kde se studenti i průvodci cítí dobře, společně tvoří a učí se, protože chtějí. Právě ve Scio škole vnímám velký potenciál k prohlubování zvídavosti, individuality a touhy po vědění. 

17 náhodně vybraných faktů o mé osobě

1. Mé odpovědi na často kladené otázky jsou: pes, kafe, hory, jaro a podzim, od šťopky, 42, patří, ale mně to zase tolik nechutná.

2. Mám moc ráda své jméno. Nejen díky přemnoha skvělým nositelkám, ale také proto, že pozpátku se čte jako Akžena a já si ráda myslím, že to znamená akční žena.

3. Jako malá jsem chtěla být novinářkou, spisovatelkou, učitelkou a prezidentkou. Všechno mě drží dodnes, jen z prezidentky se stala politička, a myslím, že všemu se během života budu věnovat. Pracovala jsem 7 let v rádiu jako moderátorka a aktuálně spoluvytvářím podcast Bez filtru, v Expediční střední Scioškole si plním další sen a těším se, co mě ještě čeká.

4. Bojím se hadů. Hodně. I na obrázku.

5. Píšu, kreslím a linkuju si vlastní diář/deník. Jen tak se do něj vejde přesně to, co má.

6. Nejsvobodněji se cítím, když ležím ve spacáku pod hvězdnou oblohou a když se se zavřenýma očima nechám unášet hudbou k nekontrolovanému tanečnímu pohybu.

7. Hrozně ráda se nacházím. V písních, knihách, příbězích, filmech. Ráda se také nacházím na různých místech.

8. Baví mě klukoviny. Lezení přes plot, klouzání se po zábradlí, šplhání po stromě, střílení  ze vzduchovky, hlasité fandění při sportu.

9. Jsem optimista a idealista. Můj nejposlouchanější playlist se ale jmenuje „Happy and sad at the same time“.

10. Obdivuju sílu a krásu (českého) jazyka. Nevěřím, že kreativní lidskou práci nahradí umělá inteligence.

11. Mám ráda pestrost – v životě, mezi lidmi, v hudbě nebo třeba na talíři.

12. Najdete mě pravděpodobně tam, kde můžu čuchnout k divadlu, LARPu nebo deskovkám (aktuálně mám nejradši dvě: Secret Hitler a TOP 10).

13. Doma jsem podhůří Orlických hor a teď už taky trochu v Brně.

14. Jsem skautka duší i tělem.

15. Rozladí mě přítomnost rozinek v buchtě nebo v müsli, stránky knihy slepené neidentifikovatelnou hmotou, ukopnutý palec a (vlastní) neschopnost se rozhodnout.

16. Mám skvělou velkou rodinu. Většinou se lidé diví, když mluvím o rodinných srazech více než 100 lidí, o rodové historii, zápiscích předků nebo rodovém erbu. Přijde vám to taky divné?

17. Na pustý ostrov bych si vzala sekyru Fiskars, Bibli a mně rozmilou osobu (která by si taky mohla vzít tři věci, vlastně možná dvě, protože místo třetí by si vlastně vzala mě, aby to bylo vzájemné).

Vystudovala jsem učitelství výtvarné výchovy pro SŠ a ZUŠ a během studií jsem si osvojila základy zážitkové pedagogiky a její principy dále využívala v době svého působení na státní ZŠ, ZUŠ a ScioŠkole ve Frýdku-Místku. Ráda se učím nové věci z různých oblastí lidské činnosti a vyhovuje mi myšlení mimo škatulky. V současné době se ve svém volném čase věnuji především studiu arteterapie a tanci. Dále moc ráda tvořím a čtu (snad vše kromě návodů k použití :)). Mám ráda pohyb a výlety všemi směry a je jedno zda do přírody nebo za kulturou. Čas od času také vedu tvůrčí nebo taneční workshopy.

Vodami českého vzdělávacího systému proplouvám většinu svého života. To, zda se ocitám zrovna před “katedrou” nebo za ní mi nepřijde tolik podstatné. Jsem moc ráda, že ve svém povolání stále nacházím mnoho radosti a dobrodružství. Ke každému ze studentů se snažím přistupovat individuálně a podporovat jej v zodpovědnosti, samostatnosti, tvořivosti, schopnosti empatie, kritického myšlení a konstruktivního dialogu.