Online výuka v pojetí expediční školy - jinde nouzovka, u nás součást vize

Sbohem, předměty

Jak využít přednosti a minimalizovat negativa distanční výuky? Předně jsme se rozloučili s klasickým překlopením výuky metodou výkladu do online prostředí. Přesněji řečeno, nikdy jsme s tím, v souladu s filosofií ScioŠkol, ani nezačali. Dělíme výukové časy na tři formy práce: kurzy, ateliéry a individuální projekty. Kurzy jsou tematicky poměrně úzce zaměřené, trvají 6 týdnů a mají vždy jednu online hodinu plus přibližně jednu hodinu domácí práce, kterou si rozvrhne student sám. Témata se rodí ze společného zájmu a nadšení průvodců a studentů, abychom zajistili maximální počáteční motivaci do hodin chodit a něco si odtud odnést. Že motivace je ve vzdělávání základ úspěchu, platí v onlinu dvojnásob. Obecně vzato však naše kurzy vychází ze středoškolského učiva a v kurzech byste tedy našli témata z matematiky, cizích jazyků, literatury, dějin, biologie a tak podobně.

Studenti sobě

Ateliéry jsou v našem online pojetí setkání plná plánování, společných diskusí, prezentací a vzájemného obohacování o nabyté dovednosti a vědomosti. Nedávno skončil náš první ateliér “Peníze hýbou světem” věnovaný finanční gramotnosti. Téma si demokraticky - hlasováním z několika návrhů - vybrali sami studenti. S pomocí dvou průvodců si pak stanovili cíle, v offline čase studovali, sestavovali prezentace, aby na online schůzkách diskutovali o spoření, euru, kryptoměnách, a třeba i o stinných stránkách českých miliardářů. Právě probírané téma je “Rozmanitá kuchyně”, což vybízí ke spojení stravovacích návyků, biologie člověka a některých pěkně praktických dovedností, jako je třeba zdravě a chutně nakrmit celou rodinu. 

Jedno svědectví za všechny 

Probíhá ateliér, všichni jsou online, řešíme, jaké externí hosty si pozveme na odborné přednášky a besedy. Martin si nechal zapnutý mikrofon, a tak vidím, jak kouká kamsi “mimo kameru” a slyším, jak volá: “Mami, jak se jmenuje ta tvoje známá….” Do toho Anička otáčí hlavu a volá přes místnost: “Jak se říká tomu, co jsi vystudovala?” Načež se odkudsi zdálky ozve “Nutriční poradkyně”. Pěkně interaktivní, že?

Online výuka co nejvíce offline

Individuální projekty nejlépe ukazují, že naším cílem vůbec není přikovat naše studentky a studenty k obrazovkám. Naopak, netahej počítač do věcí, které můžeš udělat bez něj. Celý pátek je u nás ve znamení plnění samostatných projektů, jejichž náplň si student vytváří ve spolupráci s průvodcem v roli vedoucího. Hlavní ingrediencí zde musí být vnitřní motivace, vlastní vášeň, takže mezi “tématy” byste našli třeba dobrovolnickou činnost v sociálním zařízení, zlepšování tělesné kondice pravidelným cvičením, ale i studium argumentů popíračů holokaustu či filosofie a praxe života v komunitách. I v ostatních výukových časech je snaha přivést studující do terénu, ke knihám, k lidem. Prostě přiblížit školu skutečnému životu. U nás je na to vyhrazený čas, který považujeme za zásadní. Ruku v ruce s plněním aktivit v rámci projektu jde i vlastní reflexe stráveného času, takže studenti se vlastně velmi nenásilně učí klíčové dovednosti, jako třeba plánování, sebehodnocení, sběr dat, sepisování závěrů, práce se zdroji informací. A nakonec se z toho takto nenápadně zrodí novinové články, seminárky, dokumenty, koncerty a další rozmanité výstupy, ke kterým náš formát přímo vybízí.

Připravit, kamery zapnout, start!

Aby tohle všechno fungovalo, potřebujeme udržovat v zásadě pozitivní naladění jakožto i, zdánlivě možná překvapivě pro někoho, notnou dávku disciplíny. Na schůzky se připojujeme včas a připraveni. Ne, že bychom hrozili krutými tresty, ale když jsme na jedné lodi, každý si uvědomuje jak nepříjemné, zvláště v online prostředí Google Meet, je na někoho byť pár minut čekat než se připojí do naplánované diskuse, nebo než prezentující odkudsi vyšťárá tu svou prezentaci. Zapínáme si kamery - ne z donucení - ale protože nás to navzájem přibližuje. Používáme řadu interaktivních nástrojů: sdílené dokumenty, kde v reálném čase vznikají texty, společné tabulky, ve kterých doslova před očima vyvstává plán příští expedice. Z vlastních zkušeností vím, že jen těžko se lze takové efektivitě společné práce přiblížit v jedné místnosti. Rozdělování rolí, práce ve skupinách, to všechno v onlinu lze, a když studenti i průvodci znají ty správné nástroje a vědí kdy se co hodí, běží to jako po másle. Snažíme se totiž, aby všichni účastníci znali své osobní i to společné “proč”. A pokud student ví, proč je nějaká konkrétní znalost důležitá, proč je jeho aktivní účast v hodině přínosná, odpadají do velké míry i starosti běžného učitele, jako třeba zda si připravil dost šibeniční limit na test, vyvolávání podle abecedy či jiný trik virtuálního testování.

Marek Romášek