Online prostředí, výhra či prohra?

Online prostředí, výhra či prohra?

Ať už se nám to líbí, nebo ne, jsme na škole, která tři týdny funguje online.

 Dovolím si tvrdit, že rána jsou pro nás mnohem “jednodušší”, než kdybychom si zvolili “normální” školství. Nemusíme se nikam přepravovat, stačí nám zapnout naše počítače. Zmáčknout pár tlačítek a už jsme “ve třídě” se spolužáky. Žádný stres s dojížděním. Možná delší spánek. Připojíme se na pár hodin a víceméně máme “hotovo”. 

Všem je nám určitě jasné, že ve škole strávíme mnohem méně času než v normálním školství. Nemusíme celý den prosedět v lavici a trávit čas nad “zbytečnostmi”. Tím chci říct, že neztrácíme čas nad věcmi, které nepotřebujeme, nebo si aspoň myslíme, že je nepotřebujeme. Tím nahrávám na smeč tvrzení, že my jakožto teenageři nevíme, co budeme v životě potřebovat, ale to už je na jiný článek. 

Když tedy shrneme naše výhody v onlinu, tak máme:

Klidnější rána, méně učebních hodin, pohodlí domova, možnost připojit se odkudkoliv, nebýt na ničem závislý. 

Je pravda, že když jsem oznamovala svým kamarádům, že nastoupím na tuto školu, viděla jsem zhrozené či znechucené tváře. Dodnes si pamatuji jejich reakce: ,,Cože, a to jako nebudeš mít hmotnou školu? To budeš jako sedět doma? Však nebudeš mít sociální život! Budeš doma sama… To bych fakt nechtěla…!”

I přes jejich znechucení jsem na tuto školu nastoupila.

Mám totiž vlastní hlavu a vlastní cestu. Chtěla jsem být co nejvíce “volná”. Hodně jsem se online prostředí bála. Otevřeně přiznám, že nejsem žádný počítačový mág, nerozumím jim, nikdy jsem vlastně s počítači moc nepracovala. Pamatuji si, že jako malá holka jsem tvrdila, že nikdy nebudu mít práci, kde budu pracovat na počítači. Ironie je taková, že jsem si vybrala školu, která je velkou částí v online prostředí.

A jaká je realita? Máme zde sociální život?

Na této škole jsem již druhým rokem, můžu si tedy dovolit tvrdit, že je možné mít na této škole sociálně bohatý život?

,,Tak povídej, Natálko!”

Musím přiznat, že kamarádi měli pravdu, nemáme žádnou hmotnou školu. Nedocházíme každý den do školy, nevidíme své spolužáky “naživo” každý den. 

Už žádné blbiny o přestávkách ve škole. To vše je pryč. Upřímně, pokud si na této škole sociální život nezařídíte, tak ho budete mít jenom jeden týden v měsíci. 

Nebudu lhát, na začátku prváku jsem v tom všem docela plavala. Neuměla jsem si zorganizovat pořádně sociální život. Ono se lehko řekne zařídit si to vzhledem k tomu, že jsme z celé republiky.

Kamarádi z našeho okolí nemají většinou tolik volného času jako my (alespoň u mě to tak platí). Jsou zahlceni stresem ve škole, vyučováním někdy až do večera, neustálým honem za dobrými známkami a snahou udržet se na škole…

Myslím, že my tyto věci neprožíváme, a vždycky, když si to uvědomím, jsem vděčná za tuto školu. Neučíme se zde proto, abychom dostali za jedna.

Na této škole to chce být hodně kreativní, tvořivý a podnikavý. Umět si svoje dny zařídit tak, aby nám osobně vyhovovaly. Chce to být si jistý, kam vkládat svoji aktivitu a energii. Máme život ve svých rukách, stačí převzít zodpovědnost za své vzdělání.

Závěrem bych asi řekla, že online prostředí může být peklo, ale i ráj. Je dobré najít zlatý střed a nic nepřehánět. 

Natálie Janáková

(Foto: Sigmund, Unsplash)