Být či bít? To je, oč tu tentokrát běží. V dnešním článku se opět dozvíte něco nového o tom, jak u nás probíhá výuka. A protože navštívíme kurz věnovaný české gramatice, můžete si rovnou s Jáchymem nějaké ty zákeřnosti naší mluvnice zopakovat, a kdo ví, třeba si své „hezké české“ obzory i rozšíříte. Berete? :) Tak pojďme na to…
Gramatika je noční můrou téměř každého školáka, na střední škole je navíc tato kapitola často opomíjená… U některých těchto jevů již postupujeme automaticky. Jako třeba, že ve slově “umyvadlo” píšeme “y”, nebo že slovo “hlemýžď” píšeme tak, jak vidíte o pár slov zpět. A ne “hlemíšť”, jak kdysi dávno na základní škole učinila má spolužačka v diktátu. Ale věděli jste, že jsou i případy, kdy před spojkou “a” píšeme čárku? A co třeba fakt, že slovo “prosím” nemusíme ve větě oddělovat čárkou? Studenti Expediční střední ScioŠkoly také ne! Tedy alespoň někteří. A možná i proto se náš milý průvodce Petr rozhodl vypsat kurz na českou gramatiku. V době, kdy já tento článek píši, sice kurz stále probíhá, ale to nebrání tomu, abychom se za ním společně poohlédli.
Mým cílem rozhodně není vás trápit těmi největšími gramatickými “špeky”, ale pár si jich později určitě ukážeme. Účast na tomto kurzu je velmi hojná. Potrápit se sem s češtinou chodí studenti od prvního až čtvrtého ročníku, studenti ze všech koutů republiky, od severních Čech přes hlavní město a střed naší republiky, jižní Moravu, Ostravsko a ještě dále na východ. Určitě si nyní kladete otázku, jak vypadá taková hodina na tomto kurzu? Ne? I tak se to ale dozvíte. Kurz Hezky česky má tři speciality oproti jiným kurzům. Tou první je délka hodiny. Standardní délka kurzu na naší škole je rovná hodina, u Hezky česky se však tato dotaci snížila na polovinu. Výsledkem je tedy půl hodině týdně. Udržení pozornosti to určitě pomáhá, zda to má však dostatečnou hodnotu k nabytí nových vědomostí, je věc druhá. A když už jsme u té dvojky, tak druhou specialitou tohoto kurzu je jeho plnění. Tento kurz totiž naši studenti mohou plnit asynchronně. Co to znamená? Na Expediční střední rozdělujeme práci ve škole na dva základní bloky: synchronní a asynchronní. Synchronní prací označujeme čas, kdy se společně scházíme v naší virtuální škole. Ať už na kurzech, ateliérech, Čajovnách, Shromážděních a všem možném. Asynchronní prací označujeme jakési samostudium, tedy student se vzdělává sám a svůj čas si řídí sám. Podtrženo sečteno, na kurzu Hezky česky je zkrátka možné se pouze samovzdělávat. V tomto případě je však kladen velký důraz na zodpovědnost. A do třetice všeho dobrého. Tento kurz se koná v pátek. Nic neobvyklého, říkáte si. U nás ale ano! Ne že bychom v pátek nepracovali, ale tento den, kdy již mnozí z nás počítají poslední minuty pracovního týdne, je u nás věnován práci na půlročních individuálních projektech. Svoje místo tady mají i konzultace, tedy prostor pro schůzku studenta a průvodce takzvaně jeden na jednoho. Kurzy se zde tedy zpravidla nevyskytují. Občas se ale ocitne nějaká ta výjimka.
A hurá na tu gramatiku. Pokud nechcete otevřít již zacelené rány ze základní školy, přeskočte na poslední odstavec tohoto článku. Já ale věřím, že společně to zvládneme. Tak tedy… Je pro nás dobrým zvykem, že když píšeme větu se spojkou “a”, tak čárku nepíšeme. Jako třeba ve větě: Babička koupila jablka a hrušky. V tomto případě čárku před “a” opravdu nepíšeme. Jedná se totiž o poměr slučovací. Ale v případě jiných poměrů, jako je odporovací, stupňovací nebo důsledkový, již čárku píšeme. Jako případy můžeme uvést dvě věty: Nejdříve pršelo, a dokonce i padaly kroupy. Jel příliš rychle, a proto narazil do překážky. V takovýchto případech již čárku před “a” píšeme. Takovou další zvyklostí je slovo “prosím”. Mohl byste mi, prosím, otevřít? To je takový hezký příklad. Většina z nás by tady asi čárku napsala. Jsou tu ale možná i tací, kteří by zde čárku nepsali. V tomto případě mají pravdu všichni. Slovo “prosím” můžeme, ale nemusíme, čárkami oddělovat. V případě, že by vás téma gramatiky náhodou více zajímalo, určitě doporučuji Internetovou příručku Ústavu pro jazyk český.
A jsme na konci. Věřím, že jste si z tohoto článku odnesli nejen to, kdy před “a” píšeme čárku, ale třeba máte i lepší povědomí, jak naše škola funguje. Poděkování také patří našemu průvodci Petrovi, který pro nás tento kurz připravil. No a příště se můžeme podívat na jiný kurz, třeba s jiným průvodcem. Co vy na to?
Jáchym Černý