Dlouho očekávaný dýchánek

Počátky

Asi každý si umí představit, jaké jsou ty první chvíle, kdy nově navážete vztah s někým blízkým. Člověk jakoby opatrně našlapuje, je ochotný a pečující, vyměňuje si s ostatními úsměvy a duše se tetelí. Takovýchto duší se v Počátkách sešlo celkem jednadvacet. Krok za krokem byly letmé úsměvy a chvíle studu, kdy jeden hovoří před skupinou dvaceti přítomných neznámých, měněny za dlouhotrvající povídání si a smích ve dvojicích, trojicích, větších skupinách. Při práci, přípravě oběda, při hře či vycházce.

„Přestoupit na tuto školu pro mě bylo opravdu velké rozhodnutí.“

„Spolužákům v klasické škole jsem sloužil jako terč k posměškům a fyzickým útokům. Z dospělých mi s tím nikdo nebyl schopen pomoci a musel jsem proto odejít. Již dlouhá léta se učím doma.“

„Naši profesoři na gymnáziu nám pořád dávali na odiv, že tohle studium není pro každého. Že se musíme pořád vytrvale připravovat a učit, protože jsme přece na elitní škole.“

„Tahle škola je pro mě přesně to, co jsem hledal; miluju být v přírodě a v kombinaci s tím, že můžu studovat z pohodlí domova, a to ještě ve škole, která mi dává tolik prostoru pro můj vlastní výběr, víc jsem si nemohl ani přát.“

„Studoval jsem poslední rok ve Švédsku a po návratu jsem byl pevně přesvědčen, že na normální gymnázium se už nevrátím.“

„Jsme tu vlastně takoví vyvrhelové klasické školy. A jsem ráda za to, že jsme se tu našli.“

Jen výběr z vět, které mi zůstávají v paměti. Hodiny společného času plynou a já si užívám ten oblak počátků. Kdykoliv je potřeba přichystat jídlo, připravit další bod programu, vykonat něco společného, vždy je kolem spousta připravených rukou pomoci. Večerní oheň, vůně dřeva, stmívání. Nad hlavou nebe plné hvězd.

Dokud se zpívá

Z kytar už několik hodin zní tóny písní, o kterých jsem si myslel, že jsou navždy odzpívány. Že se ztratí ze světa s mými vrstevníky. A místo toho jen civím, jak zní z úst generace dětí odrostlé na pokémonech, která nezná svět, když byl ještě bez internetu. Závěrem sbíráme zpětné vazby, ptáme se, jak se jim to líbilo, jestli byla očekávání naplněna. Nejčastěji zaznívají věty o nových kamarádech, skvělém kolektivu, vzájemných sympatiích. Strach i napětí z příští, tentokrát putovní expedice krajem Karla Hynka Máchy. S Májem v kapse do hlubiny českého romantismu. Závěrečný rituál, cesta lesem po tmě, přání a společný kruh. Loučení a objetí. Tak zase brzy!